Vodácké kurzy

Jednadvaceti natěšeným účastníkům v deštivém ránu trochu odplaval úsměv na tváři, nicméně odhodlání překonat diskomfort během čundráckého vodního putování je neupustilo. Když jsme si balili “bandy“ pod přístřeškem u Dolanského mostu, déšť nám nad hlavami rytmicky bubnoval dobrodružnou písničku.

Výcvik proběhl pod dohledem zkušených vodáků - pedagogů Martina Straky a Jiřího Monharta, takže jsme se záhy vydali na vzrušující cestu po vodní hladině. Voda byla pod námi, nad námi i vedle nás. Ti, co se „cvakli“, ji měli i tam, kde nechtěli. Přesto všichni statečně pádlovali a překonávali první jezy, které se nám „postavily“ do cesty.

Naštěstí je první část cesty poměrně krátká, a tak jsme brzy přistáli v kempu v Nadrybech, kde jsme v dešťové pauze postavili stany a zahnali hlad ze svých zásob. Hoši se vydali pro dřevo, které ten večer ale nevyužili, jelikož nás dešťové mraky ve středu nehodlaly opustit. Čtvrteční ráno už bylo mnohem přívětivější a my jsme pomalu osychali pod klubajícími se slunečními paprsky.

Nejdelší úsek do Liblína do kempu Kobylka jsme zvládli poměrně rychle, a tak jsme v poklidu sušili stany i věci, užívali si sportovního vybavení kempu a večer si kluci a holky konečně rozdělali oheň, u kterého tmelili kolektiv, protože si užívali jedny z posledních společných chvil, než se po prázdninách „rozprchnou“ do středních škol a učilišť. Páteční vodní putování už bylo za odměnu, slunce hřálo, řeka byla po deštích krásně sjízdná a vodácké dovednosti se vylepšovaly, takže jsme dva poslední jezy zvládli s přehledem.

Lodě ještě nestačily přes víkend uschnout a v pondělí následujícího týdne do nich usedli natěšení chlapci a dívky z 9. B. Patnáct účastníků druhého kurzu mělo trochu více štěstí na počasí, i když to si s námi zahrávalo i tentokrát a občas nám seshora nevyzpytatelné mraky přinášely spršky, které nám ale úsměv na rtech nesmazaly.

Jeli jsme stejnou trasu a děti z „Béčka“ to zvládaly stejně pohodově a bez problémů jako jejich vrstevníci z paralelky. Všichni si užívali bytí spolu s kamarády a statečně se prali s nepohodlím a výzvami, které tyto turisticky laděné vodácké kurzy nabízejí. Proměnlivé počasí, fyzický výdej, stavění a skládání stanů, připravování jídla, starání se o sebe, pomáhání kamarádům, to všechno krásně formovalo vůli a vytrvalost našich žáků a my jsme moc rádi, že to zvládali se ctí. V Třímanech U Mloka jsme si zakřičeli poslední vodácké Ahóóój!, v duších nám zůstaly pestré a dobrodružné zážitky a v myslích krásné malebné obrazy přírody v rozpuku, které skýtají skalnaté břehy Berounky.

Mgr. Pavla Hrazdilová