Život Karla Vokáče

Karel Vokáč se narodil se 28. října 1903. Po pádu monarchie tak narozeniny slavil spolu se svátkem vzniku samostatného Československa.  Povoláním byl učitel, politickým přesvědčením sociální demokrat, osobnostním založením básník.   

Karel Vokáč za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské Nové doby a řady literárních časopisů. 

Po maturitě v roce 1922 nastoupil své první učitelské místo v Těních na Rokycansku. Dále učil v Mýtě, Mirošově a od roku 1928 ve Strašicích, kde i režíroval ochotnické divadlo, v Rokycanech se podílel i se svou ženou na vydávání měsíčníku Mladé Rokycansko

Přátelil se s významnými umělci, jako byli Ladislav Stehlík, Josef Hodek, Jan Týml, z pražského okruhu Jaroslav Seifert a další. Za 2. světové války se zapojil do několika skupin protifašistického odboje, mj. ukrýval Františka Bělohlávka po jeho odchodu do ilegality. "Když gestapo otce hledalo pro jeho odbojovou činnost, sám se přihlásil. Bál se, aby rodina netrpěla za něho," uvádí Vokáčova dcera Věra Šmolíková.

Když  Karel Vokáč napsal pohádky, prvními posluchači byli jeho žáci ve strašické škole. Knižně pak vyšly ještě za války pod názvem Uhlířské pohádky. Vokáč byl už tehdy zavřený v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Krátce na to, 12. července 1944, byl za podporu nepřátel Říše na Pankráci popraven.

Od roku 1990 nese naše základní škola čestný název ZŠ Karla Vokáče Strašice